Vstupujete na stránky pro osoby starší 18 let.
Kliknutím na tlačítko „Vstoupit“ prohlašuji, že jsem starší 18 let a nepřipustím, aby ke zde uvedeným datům přistupoval kdokoli nezpůsobilý či nezletilý.
Vstupujete na stránky pro osoby starší 18 let.
Kliknutím na tlačítko „Vstoupit“ prohlašuji, že jsem starší 18 let a nepřipustím, aby ke zde uvedeným datům přistupoval kdokoli nezpůsobilý či nezletilý.
Co je HDR (High Dynamic Range)?
Se zkratkou HDR se setkáte jak při výběru nové televize, tak například i při focení a lze ji přeložit jako vysoký dynamický rozsah. Co to ale znamená v praxi?
Dynamický rozsah
Dynamický rozsah je poměr mezi nejtmavší a nejsvětlejší částí snímku. Nízký dynamický rozsah znamená, že na fotce či na videu uvidíte fakticky pouze bílou a černou barvu. Vysoký dynamický rozsah oproti tomu odkryje všechny další skrývající se barvy a informace.
Jaký je účel HDR?
HDR ve videu a HDR ve fotkách značí něco trochu jiného, ale jejich účel je vlastně dost podobný. Je jím právě vysoký dynamický rozsah - vysoce kontrastní obraz zachycující ve stejný moment detaily jak v těch nejsvětlejších částech snímku, tak i v těch nejtmavších.
Cílem je tedy co nejrealističtější obraz.
Použitím starší technologie SDR (Standard Dynamic Range) se jinak totiž nejsvětlejší části kontrastního obrazu slévají do jednolité bílé barvy a ty nejtmavší zase do barvy černé a snímky kvůli tomu ztrácejí množství detailů.
HDR fotografie
Metoda HDR označuje ve fotografii focení vícero různě naexponovaných snímků a jejich následné propojení.
Jak na to?
Stejnou scénu (například krajinu) tedy nafotíte třikrát - jednou podexponovanou (čímž získáte detaily v highlightech), jednou nadexponovanou (čímž získáte detaily ve stínech) a jednou správně vyexponovanou. Tyto tři snímky poté dáte dohromady - ať už v samotném fotoaparátu nebo v programu pro úpravu fotografií (např. v Adobe Lightroom) a získáte tím jednu fotku s vysokým dynamickým rozsahem.
Nepravé HDR
Setkat se můžete i s tzv. „nepravým“ HDR. V tomto případě vzniká výsledná fotografie s vysokým dynamickým rozsahem z jednoho jediného snímku. Tento snímek vezmete a pomocí softwarových úprav z něj uděláte snímky tři - zase to bude jeden s nižší expozicí, jeden s vyšší expozicí a jeden vyexponovaný korektně, a tyto snímky nakonec dáte dohromady.
Kvalita výsledné fotky ale nebude tak vysoká jako u „pravého“ HDR a bude často trpět vysokým šumem. Výhodou je ale fakt, že tímto způsobem budete moct zachytit i věci a osoby v pohybu, což u „pravého“ HDR možné není.
A na závěr: pokud si vygooglíte „HDR fotografie“, vypadnou na vás desítky příšerných přehnaně barevných fotek, které ani zdaleka nereprezentují to, jak by se mělo HDR ve fotografii používat. Jsou pouze dokladem toho, jak by se používat nemělo a jak to dopadne, když na sebe začnete lepit těch fotek mnohem více, než je zdrávo a začnete si s tím až moc hrát.
HDR televize, monitory a displeje
Televize, monitory a displeje podporující HDR jsou schopné zobrazovat videa a další obsah s vysokým dynamickým rozsahem. Tedy realisticky - s vysokým kontrastem a hýřící všemi možnými barvami.
HDR obsah
K přehrávání obsahu ve formátu HDR budete vedle HDR televize či monitoru ale potřebovat také HDR obsah - například filmy na HDR Blu-ray discích, HDR streamovaná videa nebo i videohry podporující HDR.
Standardy HDR
Standardem ve světě HDR jsou aktuálně formáty HDR10, HDR10+, HLG a Dolby Vision. Jsou mezi nimi sice nějaké rozdíly (například v maximálním počtu zobrazovaných barev), ale použitelné jsou v praxi všechny z nich.