Recenze Hogwarts Legacy: RPG ze světa Harryho Pottera

Vytváření vlastního kouzelníka

Do hry vás uvítá propracovaný a intuitivní editor, ve kterém si zformujete své bradavické alter ego - od tvaru obličeje, přes účes, až po jizvy. Určitě existují i komplexnější editory herních postav, ale aspoň jsem s tím zdejším nestrávil několik hodin a mohl se rovnou vrhnout na hraní.

Ohraná story

Hra mě během několika minut doslova vhodila do středu děje (tedy do kočáru na cestě do Bradavic) a vychrlila na mě kopec expozice. V prestižní britské škole pro kouzelníky nebudu začínat v prvním ročníku. Ne, já jsem výjimečný a namířím si to rovnou do toho pátého a jakékoliv případné mezery ve svých schopnostech doženu ve volném čase. 

Mou první cestu do školy naneštěstí bleskově překazil rozhněvaný drak. Bylo mi tak okatě dáno najevo, že můj školní rok se nebude točit jen kolem vzdělávání se. Budu také zachraňovat svět před skřetím povstáním a budu se snažit přijít na kloub tajuplné antické magií, kterou vidím a ovládám jen já - vyvolený. Protože příběhů o vyvolených tu máme málo.

Už po několika hodinách hraní bylo vidět, že tento příběh originalitou oplývat zrovna nebude. A po jeho dokončení můžu s klidným srdcem říct, že mé úvodní obavy byly odůvodněné. Děj Hogwarts Legacy je banální, předvídatelný a mnohokrát ohraný. Nemůžu říct, že by neměl vůbec žádný potenciál. Něco tam určitě je. Hra si místy pohrává s komplikovanými tématy jako je rasismus a diskriminace, ale nikdy do nich pořádně nezabředne a ve výsledku nakonec vše smete bez rozhřešení ze stolu. Říkám si, že to tak tvůrci možná udělali i schválně. Protože nicneříkající příběh naštve mnohem méně hráčů, než ten, který se těžkým otázkám staví čelem.

Hodný, nebo zlý aneb má to vůbec smysl?

Zpočátku jsem nabyl dojmu, že má rozhodnutí budou mít na děj hry nějaký vliv. Myslel jsem si, že se budu moct stát mocným černokněžníkem, který kolem sebe bude šířit chaos. Když jsem poprvé použil jednu z kleteb, který se nepromíjí, říkal jsem si: „To bude asi velká věc.“ A když jsem vykradl snad každou chajdu v okolí, dumal jsem nad tím, jak mě za to hra potrestá. Ale chyba lávky. Děj hry se ve skutečnosti nijak nevětví a vaše rozhodnutí jsou každému šumák. Když je bradavickým učitelům jedno, že je okolí plné vraždících skřetů a kouzelníků, proč by je mělo zajímat to, co děláte se svým časem, že? Lepší je se v tom asi moc nevrtat.

Hra má sice více než jeden konec, ale to, co se ve finále stane, rozsekne vlastně jen jeden rozhovor na úplném konci a ani to vlastně nic neovlivní. Jestli mě celý děj hry tak trochu nudil, pak tohle mě vyloženě naštvalo. Jaký to pak všechno mělo smysl? Ještěže byl děj hry tak tuctový, že jsem ho hned vypustil z hlavy a šel radši objevovat posledních pár neprozkoumaných koutů Bradavic.

Nejlepší PC hry

Kouzelné Bradavice

Jestliže mi příběh, postavy a dialogy Hogwarts Legacy přidělaly vrásky na čele, pak detailně zpracovaný bradavický hrad mě jich zase rychle zbavil. Najdete v něm všechno. Svůj pobyt začnete jako každý správný student v majestátní jídelně, ve které vás Moudrý klobouk zařadí do jedné ze čtyř kolejí (v mém případě to měl být Mrzimor, ale já jsem se nedal a rozhodl se pro Havraspár). A hned na to se seznámíte se svou společenskou místností, navštívíte prvních pár školních lekcí v půvabně vymodelovaných učebnách a pak už jen budete bez přestání prozkoumávat a objevovat místní krásy a tajemství.

Bradavice jsou plné skrytých komnat a zamčených místností, jakožto i živých obrazů, pohyblivých schodišť, pozoruhodných soch a stovek drobných easter eggů a povedených scének. Na jedněch záchodcích jsem třeba objevil jasně značený vchod do Tajemné komnaty (jen bohužel nešel otevřít) a na chodbě jsem pak zase jednou užasle sledoval dvojici šermujících duchů. O historii hradu a o všech jeho artefaktech se toho hodně dozvíte sbíráním rozesetých kousků papíru. Jejich objevování a čtení se stalo jednou z mých nejoblíbenějších činností v celé hře (což nevím, jestli je úplně kompliment, ale naložte s tím, jak uznáte za vhodné).

Soubojový spektákl

Jednoznačně nejdůležitější částí hry jsou souboje, takže bych začal u nich. Ovládání hry je velice přímočaré a i průměrný hráč si jej osvojí během pár minut. Hru začínáte s jedním obyčejným kouzlem. Nemá žádný název a z vaší hůlky dělá vlastně střelnou zbraň, s kterou není nutné nijak mířit - hra se o to postará za vás. Postupem času se ale ve škole naučíte další a další kouzla a ta je pak možné v kláních spojovat do kreativních kombinací. 

Ke kombům přidejte vyhýbání se útokům ve stylu Dark Souls, odrážení a vracení nebezpečných projektilů, rozbíjení nepřátelských štítů a používání bylinek a lektvarů a výsledkem jsou vskutku zábavné duely, na které je radost koukat. V jejich průběhu jsem se cítil jako opravdový čaroděj. Jednoho padoucha jsem třeba roztočil ve vzduchu a zapálil, dalšího jsem mezitím přetáhl pomocí Imperio na svou stranu a třetího jsem (doslova) vybombardoval z bitevního pole pomocí Bambarda.

Kouzlem, které budete ale zaručeně čarovat zdaleka nejvíce - přibližně jednou každých pět sekund, je Revelio. Jeho účelem je odhalit interaktivní objekty ve vašem okolí a právě všechna ta bradavická tajemství, o kterých jsem se zmiňoval výše.

Monotónní questy

Co dalšího budete ve hře kromě všech těch kouzelnických bitek vlastně dělat? Úkoly hlavní dějové linky i úkoly vedlejší se točí věčně kolem toho stejného. „Přines mi bylinku.“ „Zabij pavouka.“ „Promluv si s mým známým a něco mu doruč.“ Jednou za čas se ve hře mihne nějaké světýlko naděje, nějaký úkol, který jste už stokrát předtím nesplnili, ale takových je minimum. V paměti mi utkvěla snad jen pouť za vypátráním historie Salazara Zmijozela, na jejímž konci na mě čekala znalost všech tří neprominutelných kleteb. Vzpomínám si i na jiné sidequesty, ale ty se mi vtiskly do paměti jedině tím, že jsem nebyl schopný rozeznat jeden od druhého. Připadalo mi, že plním pořád ten stejný. A že pořád jen vraždím pavouky. Neříkám, že mám snad pavouky v lásce, ale čeho je moc, toho je příliš.

Od sidequestů bych určitou míru repetitivnosti asi i očekával, ale to jak stroze a neoriginálně působí i nevyhnutelné hlavní úkoly, mě zklamalo. Tradiční souboje se místy prolínají s krátkými školními hodinami, ale celkem vzato je to všechno pořád na jedno brdo. Jeden z hlavních questů nad ostatními vybočoval, ale jen vizuálně, ne mechanicky, a všechny ostatní se mi už teď - chvíli po dohrání - splývají do jednoho.

Létání na koštěti a Komnata nejvyšší potřeby

Po světě můžete cestovat pěšky, ale i na koštěti a prostřednictvím Letaxu (zeleného plamenu, který zde zastupuje tradiční fast travel). Nadšence do famfrpálu ale rovnou zklamu - žádný tu není. Zatím. Je možné, že už se chystá nějaké DLC, které jej do hry za pěkný peníz přidá, ale kdo ví. Ovládání koštěte je přitom krkolomné a neintuitivní. Pohyb kamery je totiž za letu dost omezený, zvlášť při klesání a stoupání. Takže si myslím, že famfrpál by možná ani za moc nestál (nehledě na to, že jej stejně vyhraje vždycky ten, kdo chytí Zlatonku).

Vedle soubojů a cestování na koštěti strávíte slušných pár hodin v Komnatě nejvyšší potřeby, která se narozdíl od své funkce v knihách a ve filmech fakticky promění ve váš soukromý kutloch. Kutloch, který si vyzdobíte podle svého vkusu a v kterém budete pěstovat bylinky, připravovat lektvary, vylepšovat svou výbavu a dokonce si v ní otevřete i své vivárium pro chov zvířat. 

To mi přišlo docela vtipné. Velkou skupinou padouchů jsou ve hře totiž pytláci. A vaše řešení záchrany kouzelných zvířat před chapadly pytláků spočívá v tom, že je chytíte do svého vlastního pytle (zvířata, ne pytláky, to by asi dávalo ale větší smysl) a pak je vypustíte ve své „zoologické zahradě“. A ty které se vám do ní nevejdou, prodáte. Jaký je tedy rozdíl mezi tím, co dělám já a co ti mizerní pytláci? Snad jen to, že já své mazlíčky jednou za čas podrbu pod ušima.

Nejlepší hororové hry

Hogwarts Legacy není špatná hra. Není to ale ani dobrá hra. Je to hra skrz naskrz průměrná a neinovativní. Je to hra stvořená bez špetky originálního nápadu a bez odvahy zkoušet něco nového. Bez odvahy experimentovat a posouvat hry někam dál. 

Rozumím těm z vás, kteří si hru přesto oblíbí. Virtuální Bradavice za to stojí, zvláště pokud jste na nich vyrůstali stejně jako já a vždy snili o tom, jak se procházíte jejich chodbami. A urputné metání plamenů a jiných kouzel také nemám moc co vytknout. Snad jen kdyby je bylo proti komu pořádně otestovat. Pavouků mám tak akorát plné zuby.

Ale souzním i s těmi z vás, kteří si ke hře cestu nikdy nenajdou a kteří ji budou nenávidět. Ať už kvůli diskriminačním názorům J. K. Rowling, před kterými dnes už prostě není úniku, nebo i jen kvůli tomu, jak je Hogwarts Legacy v jádru všední a generickou hrou s neoriginálním příběhem a s umělými slabě napsanými postavami. 

Co se mi na hře líbilo

+ Detailně zpracované Bradavice
+ Rychle odsýpající a skvěle vypadající souboje

Na čem tvůrci ještě musí zapracovat

- Předvídatelný otřepaný příběh 
- Nezajímavé postavy
- Nepřirozené dialogy
- Monotónní úkoly
- Opakující se nepřátelé
- Technické potíže

Čekat na vás budou detailně zpracované společenské místnosti každé ze čtyř kolejí a spousty povědomých učeben a dalších pokojů. Dále také temné dungeony, skryté chodby a jiná tajemství. Všichni víme, že notoricky známý hrad jich má více než dost, namátkou například Komnatu nejvyšší potřeby.

Kromě samotného hradu bude ve hře také jeho rozlehlé okolí, do nějž spadají například populární Prasinky překypující krámky a hospodami všeho druhu a o něco méně populární Zapovězený les plný nebezpečných tvorů a temných kouzelníků.

Za koho ale budete vůbec hrát a jakou roli budete ve světě mít? To záleží víceméně jen na vás. Postavu si díky propracovanému editoru vytvoříte přesně podle svých představ a následně budete jako nový student bradavické školy Moudrým kloboukem rozřazen do jedné ze čtyř kolejí.

Nezačnete ale v prvním ročníku, kdepak, vy svou kouzelnickou kariéru rozjedete až v ročníku pátém a budete tak mít co dohánět. Stejně jako legendární chlapec s jizvou na čele, ani vy ale nebudete žádnou nenápadnou šedou myškou. Budete totiž ovládat jakousi neznámou starobylou formu magie, které nikdo tak docela nerozumí.

Co to všechno znamená pro herní příběh, se můžeme zatím jen dohadovat. Vězte ale, že se váš studentský život opravdu nebude točit jen kolem navštěvování klidných hodin bylinkářství. V pozadí hry se bude odehrávat něco mnohem hlubšího. Něco, co bude moct potenciálně ohrozit existenci Bradavic a bezpečnost celého kouzelnického světa. A vy tomu budete samo sebou muset zabránit. Trailer nakousl hrozbu skřetích rebelů a jejich alianci s temnými čaroději, tak uvidíme, jak se to nakonec vyvine.