Valentýnské dárky podle Lucie Zelinkové

Miluji knížky, čímž to má můj partner jednoduché. Ale jenom teoreticky. Knížky mi spíš nedává, raději mám věci, které mi to čtení zpříjemňují. Zamilovala jsem se do barevného křesla s patchworkem, které by se vyjímalo v naší jinak minimalistické světlé ložnici.

Také bych nepohrdla velkou kvalitní svíčkou od Woodwicku, která voní po kávě a vypadá elegantně a sofistikovaně. Ten člověk byl génius!
Už dlouho toužím po drátěné nástěnce, kam bych si pověsila obrázky a připomínky svých snů a cílů tak, abych je měla stále na očích, každý den si je připomínala a krůček po krůčku se tak k nim blížila.

A když už by přišlo na ty knížky, moc by se mi líbil finský komiks Sojčák. Kdysi jsem ho četla, jenže pak jsem ho půjčila a už se mi nevrátil. Tenhle kousek velmi toužím mít zpátky v knihovničce.

Můj kluk neustále mluví o tom, že zase začne běhat. Jasně, je zima, máme malé dítě, času málo a ven se nechce. Chápu ho, také by se mi nechtělo. Tak bych mu dala dárek k motivaci. Nové Garminy, protože je ten typ, co si rád dává cíle, měří výkony a překonává sám sebe. Plus mají tisíc dalších funkcí, které zrovinka on ocení.

A až si bude chtít odpočinout, knížku pro malou, kterou jí bude na dobrou noc číst. Věřím totiž, že společné čtení s dětmi vytváří kouzelná pouta na celý život. I já to tak s tátou mám. Na knížky Rok v lese a Jaro jsem četla samé pozitivní a nadšené recenze. Navíc jsou vhodné pro maličké děti a baví je, i když už jsou pak větší. A na večerní relax po uspání bych mu dala jeho vlastní čtenářské křeslo. To proto, aby mi přestal okupovat to moje!

Holicím strojkem bych mu pak dala jemně a taktně najevo, že plnovous tu s námi nemusí být úplně pořád :-)